Prolongovaný sed a souvislost s bolestí zad či výhřezy plotýnek. Co na to říká věda?🧪

V současné literatuře existuje řada prací, které ukazují na souvislost (korelaci) mezi dlouhodobým sezením a bolestmi dolní části zad či obecně vertebrogenními obtížemi. Když ale dojde na otázku „prokázané kauzality“ – tedy zda samotné sezení přímo způsobuje (a tedy nevyhnutelně vede k) výhřezům meziobratlových plotének (herniím) –, je to mnohem složitější a dat, která by takovou silnou kauzální vazbu potvrzovala, je velmi málo. Důvodem je obtížné provedení takových studií:

1. Většina studií je observační

Ve zdravotnickém výzkumu se na rizikové faktory (např. sezení, kouření, obezita atd.) často nahlíží přes observační studie (kohortové či průřezové studie). Ty mohou ukázat, že lidé, kteří dlouho sedí, mají častější problémy s ploténkami nebo vyšší výskyt bolestí dolní části zad. Observační studie však samy o sobě nestačí k tomu, aby jasně určila „příčinu a následek“, protože nepracují s kontrolovaným rozdělením osob do skupin s různými expozicemi (v tomto případě různé doby sezení).

2. Problém s randomizovanými studiemi

Aby se dala skutečně potvrdit kauzalita, potřebovali bychom ideálně dlouhodobou randomizovanou kontrolovanou studii, v níž by se část účastníků “nutila” dlouho sedět a druhá část by byla výrazně aktivnější (s monitorovaným minimálním sezením). Takové studie jsou však z etického i praktického hlediska téměř neproveditelné.

3. Mechanistická vysvětlení existují, ale nejsou důkazem kauzality

Z pohledu biomechaniky je známo, že v sedu se zvyšuje tlak na meziobratlové ploténky (zejména pokud člověk sedí shrbeně), a existují studie (např. ve formě in vitro testů na kadáverech nebo sledování intradiskálního tlaku), které naznačují, že určitý typ zatížení (včetně dlouhodobého sedu) může přispívat k opotřebení ploténky. Samotný mechanický model ale nestačí k tomu, aby se dalo říct, že sezení musí způsobit výhřez u konkrétního člověka. Disky se poškozují multifaktoriálně – roli hraje i genetika, fyzická aktivita (či nedostatek), kvalita vaziva a řada dalších vlivů.

4. Souhrn metaanalýz a přehledových studií

V přehledové literatuře (např. některé systematické review či doporučení zaměřené na prevenci bolestí zad) bývá sedavý způsob života obecně uváděn jako rizikový faktor pro vznik bolestí zad i pro degenerativní změny, nicméně sami autoři většinou upozorňují, že jde o komplexní problematiku, a že pro jednoznačné stanovení příčinné souvislosti nejsou data dostatečně silná.

5. Závěr: „rizikový faktor“ vs. „kauzální faktor“

• Rizikový faktor znamená, že u člověka s dlouhým sezením roste pravděpodobnost určitých potíží (včetně případného výhřezu), ovšem do hry zasahují i další faktory.

• Kauzální faktor by znamenal, že samotné sezení (nezávisle na čemkoli jiném) vede přímo k výhřezu. Takto silný závěr dosud věda neudělala, protože by vyžadoval přísné prospektivní studie s kontrolovanými podmínkami, což je v oblasti dlouhodobé expozice (sezení) komplikované.

Shrnuto:

• Neexistuje jednoznačná studie (zejména ne randomizovaná kontrolovaná) s „tvrdým“ důkazem, že pouhé sezení samo o sobě způsobuje výhřez meziobratlové ploténky.

• Velká část dostupných prací a fyziologických teorií však ukazuje, že dlouhé sezení zvyšuje zátěž na páteř (zejména při špatném držení těla), a tudíž je považováno za významný rizikový faktor.

• Definitivní kauzální vazbu v reálných klinických podmínkách prokázat nelze lehce; většina odborníků přesto nabádá k omezení příliš dlouhého sezení a doporučuje časté přestávky či ergonomická opatření jako preventivní strategii v boji s bolestmi zad a možnými degenerativními změnami.

Každopádně se dá říct, že existuje silná shoda, že redukce sedavého chování a přiměřený pohyb/ergonomie páteři prospívá a může riziko výhřezu snížit – což je nakonec v praxi hlavní důvod, proč se na „delší sezení“ dívá negativně.