Menu
Blog

Evoluce lidské chůze a běhu

Evoluce lidské chůze a běhu je klíčovým aspektem, který odlišuje člověka od ostatních primátů. Přechod k bipedální lokomoci (pohybu po dvou končetinách)…

2. 12. 2024

Evoluce lidské chůze a běhu je klíčovým aspektem, který odlišuje člověka od ostatních primátů. Přechod k bipedální lokomoci (pohybu po dvou končetinách) umožnil našim předkům efektivnější pohyb a uvolnil horní končetiny pro manipulaci s nástroji. Tento vývoj vedl k významným antropoanatomickým změnám na chodidle. Současný životní styl však často vede k oslabení chodidel a klenby, což může negativně ovlivnit posturu a zdraví kloubů.

Evoluce lidské chůze a běhu

Předci moderního člověka začali chodit po dvou končetinách před zhruba 4 až 7 miliony let. Bipedalismus přinesl několik evolučních výhod:

   •     Energetická efektivita: Bipedální chůze je energeticky úspornější na dlouhé vzdálenosti ve srovnání s pohybem po čtyřech končetinách [1].

   •     Uvolnění horních končetin: Ruce byly volné pro sběr potravy, výrobu nástrojů a další činnosti.

   •     Lepší výhled: Vzpřímená postava umožnila lepší rozhled po okolí.

Antropoanatomické změny na chodidle

Evoluce bipedalismu vedla k několika klíčovým změnám v anatomii chodidla:

     1. Vývoj klenby chodidla: Vznikla podélná a příčná klenba, které fungují jako pružiny absorbující nárazy při chůzi a běhu. Studie Venkadesana a kolegů (2020) ukazuje, že příčná klenba významně přispívá k tuhosti a pružnosti chodidla [2].

     2. Změny v kostech: Kostra chodidla se přizpůsobila pro bipedální chůzi. Palec u nohy (hallux) se posunul do linie s ostatními prsty, což zlepšilo stabilitu a odrazovou sílu.

     3. Posílení svalů a vazů: Svaly, šlachy a vazy chodidla se adaptovaly tak, aby podporovaly klenbu a umožňovaly efektivní pohyb [3].

Současný stav oslabení chodidel a klenby

Moderní životní styl může negativně ovlivnit zdraví našich chodidel:

   •     Obuv s nadměrnou podporou: Nošení bot s vysokými podpatky nebo nadměrnou podporou může omezit přirozenou funkci svalů a vazů chodidla [4].

   •     Nedostatek pohybu: Sedavý způsob života snižuje svalovou aktivitu a může vést k oslabení svalů chodidla.

   •     Rovné povrchy: Chůze po rovných, tvrdých površích neposkytuje dostatečnou stimulaci pro svaly a klenbu chodidla.

Vztah ke změnám postury a patologiím kloubů

Oslabení chodidel a klenby může mít za následek:

   •     Nesprávné držení těla: Oslabené chodidlo může vést k nadměrné pronaci nebo supinaci, což ovlivňuje postavení kotníků, kolen, kyčlí a páteře [5].

   •     Zvýšené zatížení kloubů: Nesprávná biomechanika zvyšuje tlak na klouby dolních končetin, což může vést k osteoartróze a dalším degenerativním onemocněním [6].

   •     Bolesti a zranění: Oslabená klenba může způsobit plantární fasciitidu, tendinitidu a další bolestivé stavy [7].

Závěr

Evoluce lidského chodidla a bipedální chůze je výsledkem milionů let adaptací, které nám umožňují efektivní pohyb. Současné životní návyky však mohou oslabovat tyto struktury, což negativně ovlivňuje posturu a zdraví kloubů. Pro prevenci těchto problémů je důležité:

   •     Pravidelná fyzická aktivita: Posilování svalů chodidla a dolních končetin může zlepšit stabilitu a funkci chodidla.

   •     Výběr vhodné obuvi: Preferování bot, které podporují přirozený pohyb chodidla a umožňují svalům pracovat [8].

   •     Chůze naboso: Pokud je to možné, chůze po různorodých površích může stimulovat svaly a klenbu [9].

Reference

     1. Sockol, M.D., Raichlen, D.A., Pontzer, H. (2007). Chimpanzee locomotor energetics and the origin of human bipedalism. Proceedings of the National Academy of Sciences, 104(30), 12265-12269.

     2. Venkadesan, M., Yawar, A., Eng, C.M., et al. (2020). Stiffness of the human foot and evolution of the transverse arch. Nature, 579(7797), 97-100.

     3. Holowka, N.B., O’Neill, M.C., Thompson, N.E., Demes, B. (2017). Chimpanzee and human midfoot motion during bipedal walking and the evolution of the longitudinal arch of the foot. Journal of Human Evolution, 104, 23-31.

     4. Rethinam, V., Menz, H.B., Munteanu, S.E., Eizenberg, N., Kamper, S.J. (2015). The effect of footwear characteristics on dynamic foot function and leg muscle activity during walking in older people. Gait & Posture, 42(1), 96-101.

     5. Franco, A.H. (1987). Pes cavus and pes planus. Analyses and treatment. Physical Therapy, 67(5), 688-694.

     6. Gross, K.D., Felson, D.T., Niu, J., et al. (2011). Association of flat feet with knee pain and cartilage damage in older adults. Arthritis Care & Research, 63(7), 937-944.

     7. Wearing, S.C., Smeathers, J.E., Urry, S.R., Hennig, E.M., Hills, A.P. (2006). The pathomechanics of plantar fasciitis. Sports Medicine, 36(7), 585-611.

     8. Lieberman, D.E. (2012). What we can learn about running from barefoot running: an evolutionary medical perspective. Exercise and Sport Sciences Reviews, 40(2), 63-72.

     9. Franklin, S., Grey, M.J., Heneghan, N., Bowen, L., Li, F.X. (2015). Barefoot vs common footwear: A systematic review of the kinematic, kinetic and muscle activity differences during walking. Gait & Posture, 42(3), 230-239.