Evoluce lidské chůze a běhu

Evoluce lidského pohybu a její vliv na moderní tělo

Evoluce lidského pohybu je fascinující proces, který formoval naši anatomii, biomechaniku i zdravotní predispozice. Od prvních primátů, kteří se pohybovali převážně po stromech, až po moderního člověka prošel pohybový aparát zásadními změnami. Bipedální lokomoce se ukázala jako klíčový evoluční krok, který umožnil efektivnější pohyb na dlouhé vzdálenosti, přinesl větší úsporu energie a zároveň uvolnil horní končetiny pro manipulaci s nástroji. Tato změna však vedla k novým biomechanickým nárokům a rizikům, která dnes hrají roli v běžných muskuloskeletálních problémech.

Evoluce chůze byla postupným procesem, který vyžadoval adaptaci na změny v prostředí. Homo habilis a později Homo erectus se postupně přizpůsobili chůzi na dvou končetinách, čímž došlo ke změnám v tvaru pánve, prodloužení dolních končetin a vývoji podélné a příčné klenby nohy. Evoluce navíc vedla k významným změnám ve stavbě páteře – zakřivení páteře do tvaru „S“ pomohlo tlumit nárazy při chůzi a běhu. Tento mechanismus se však stal zároveň slabým místem, neboť zvýšil riziko přetížení bederní oblasti.

Dalším klíčovým aspektem evoluce pohybu je jeho vliv na svalové řetězce. Původní způsob pohybu u primátů byl založen na silné flexi kyčlí a hrudní páteře, zatímco bipedální chůze vyžadovala větší zapojení extenzorových svalů dolních končetin a trupu. Vývoj hamstringů, m. gluteus maximus a hlubokých stabilizačních svalů byl nutný pro zajištění efektivního a stabilního pohybu. Evoluce tedy přinesla nové požadavky na svalovou koordinaci a stabilitu, ale současný sedavý styl života tyto adaptace oslabuje.

Moderní způsob života je v mnoha ohledech v rozporu s tím, na co nás evoluce připravila. Dlouhé hodiny sezení, minimální fyzická aktivita a převažující používání nefyziologické obuvi vedou k narušení přirozených pohybových vzorců. Výzkumy ukazují, že právě tyto změny mají negativní dopad na pohybový aparát – oslabení hlubokého stabilizačního systému, neefektivní držení těla a zvýšené riziko bolestí zad jsou přímými důsledky. Evoluce nám sice dala předpoklady pro vytrvalostní běh a efektivní lokomoci, ale bez pravidelného pohybu tyto mechanismy degradují.

Zajímavým aspektem evoluce pohybu je i otázka obuvi a jejího vlivu na biomechaniku chůze. Naši předci chodili převážně naboso, což vedlo k posílení přirozené funkce chodidla a lepší propriocepci. Moderní obuv s tlumenou podrážkou a podporou klenby však tuto přirozenou funkci omezuje, což může vést k oslabení svalů nohy a změnám v dynamice chůze. Evoluce nohy přitom směřovala k efektivitě v přenosu sil a stabilitě při došlapu, ale současné návyky tuto funkčnost potlačují.

Porozumění tomu, jak nás evoluce formovala, nám pomáhá lépe pochopit příčiny muskuloskeletálních problémů a hledat cesty, jak je řešit. Návrat k přirozeným pohybovým vzorcům, podpora aktivního životního stylu a správné držení těla jsou klíčem k zachování zdraví pohybového aparátu. Evoluce sice položila základy pro efektivní pohyb, ale je na nás, zda je dokážeme využít ve svůj prospěch.

1. Sockol, M.D., Raichlen, D.A., Pontzer, H. (2007). Chimpanzee locomotor energetics and the origin of human bipedalism. Proceedings of the National Academy of Sciences, 104(30), 12265-12269.
2. Venkadesan, M., Yawar, A., Eng, C.M., et al. (2020). Stiffness of the human foot and evolution of the transverse arch. Nature, 579(7797), 97-100.
3. Holowka, N.B., O’Neill, M.C., Thompson, N.E., Demes, B. (2017). Chimpanzee and human midfoot motion during bipedal walking and the evolution of the longitudinal arch of the foot. Journal of Human Evolution, 104, 23-31.
4. Rethinam, V., Menz, H.B., Munteanu, S.E., Eizenberg, N., Kamper, S.J. (2015). The effect of footwear characteristics on dynamic foot function and leg muscle activity during walking in older people. Gait & Posture, 42(1), 96-101.
5. Franco, A.H. (1987). Pes cavus and pes planus. Analyses and treatment. Physical Therapy, 67(5), 688-694.
6. Gross, K.D., Felson, D.T., Niu, J., et al. (2011). Association of flat feet with knee pain and cartilage damage in older adults. Arthritis Care & Research, 63(7), 937-944.
7. Wearing, S.C., Smeathers, J.E., Urry, S.R., Hennig, E.M., Hills, A.P. (2006). The pathomechanics of plantar fasciitis. Sports Medicine, 36(7), 585-611.
8. Lieberman, D.E. (2012). What we can learn about running from barefoot running: an evolutionary medical perspective. Exercise and Sport Sciences Reviews, 40(2), 63-72.
9. Franklin, S., Grey, M.J., Heneghan, N., Bowen, L., Li, F.X. (2015). Barefoot vs common footwear: A systematic review of the kinematic, kinetic and muscle activity differences during walking. Gait & Posture, 42(3), 230-239.

Tyto odkazy by měly směřovat přímo na oficiální stránky časopisů nebo vydavatelství (přes DOI). Pokud potřebujete přístup k plným verzím článků, některé mohou být dostupné přes institucionální přístup nebo služby jako ResearchGate, PubMed či Google Scholar.